Před 3 lety jsme byli na Slavnostech zařazeni do programu jako uzavírači a letos kvůli časovému omezení z naší strany jsme akci naopak startovali. Byl šílený pařák, na podium svítilo slunce, byl to tedy dvojboj. Publikum bylo hned zpočátku docela početné, většina lidí však bohužel zůstala skrytá pod party stanem na nabíjecích stanicích požívajíce pivní speciály, aby byli na večerní rej řádně uvolnění. Akci jsme úspěšně odstartovali, opět nás v publiku podpořil stejný vozíčkář jako před 3 lety. Takoví věrní fanoušci jsou obzvláště cenní.

Hrát jako první je podobně nešťastné jako hrát poslední. Občas se ale stanou výjimky jako při naší zdejší premiéře, kdy si nás publikum užívalo až do závěrečných momentů. Tentokrát k tomu kromě tradičního odpoledního poklidu přispělo i vedro se žhnoucím sluncem, do kterého se chtělo zvednout zadky z party stanu jen pár desítkám aktivních fanoušků, kterým za to tímto děkujeme. Od pořadatele bychom tentokrát dostali lepší hrací čas, ale jeden z našich členů měl ještě soukromý program a arabelin prsten k rychlému přemístění o 150 km jinde bohužel nevlastní :-)

Velice nás potěšilo, že nás v publiku opět podpořil handicapovaný fanoušek na vozíčku, se kterým jsme si zazpívali hitovku Breaking The Law. Náš dvorní zvukař Vašek podtrhl naše "sehrávací" snažení co nejlepším zvukem. Pro nás bylo nejdůležitější po roční vynucené kulturní pauze odehrát setlist bez větších chyb a to se podařilo. Ještě jednou výhodou hrát jako prvni bylo, že jsme pak měli spoustu času na pokoncertní podvečerní relax. K tomu ještě přispělo, že akce se konala blízko naší domoviny a nebyl tedy nutný dlouhý čas na návrat.

Doufejme, že si budeme mít možnost v Šumvaldu zahrát zase třeba za 3 roky, ovšem už teď s příslibem pořadatele v hlavní večerní čas :-)

Za krásnou fotogalerii tímto děkujeme Honzovi Chlebníčkovi - photo by @Jan Chlebníček Photography.